RASY

U nás máte na výběr pouze ze dvou ras, takže si myslíme, že při výběru nebudete moc váhat, co si zvolit! :) Navíc, můžete mít čtyři postavy, tak proč se dlouho rozmýšlet, že?

-

HRATELNÉ RASY:

UPÍŘI

Od lidí jsou odlišní tím, že mají věčný život, ke spokojenosti jim chybí jen sklenka čerstvé krve, mají vyvinutější fyzické dovednosti i smysly, mají rychlejší regeneraci a slunce jim nijak nevadí. Každý upírský klan má hierarchii, nejvýše postavený je vůdce klanu (většinou nejstarší upír z klanu nebo rodiny), vůdce při sobě má poté pár svých věrných (většinou se jedná o rodinu) která ho chrání a doprovází skoro všude a na třetí, tedy nejnižší pozici jsou prostí členové společně s dětmi. Vůdce klanu je zároveň nejsilnější ze všech, u upírů platí pravidlo ,,čím starší, tím silnější", s tím souvisí i regenerace - čím starší upír je, tím rychleji se mu léčí zranění. U některých starších vůdců se projevila i myšlenková schopnost, kdy si dokázali pomocí mysli přitáhnout nějaký drobný předmět nebo dokázali některým obyčejným lidem číst myšlenky (tuto ojedinělost mají asi jen 3% ze všech upířích vůdců a je to pro ně spíše přítěž na mysl než výhoda). Každý upír je čistokrevný, není možné, aby se jejich DNA nějak zkřížila s tou lidskou, proto není možné, aby se narodilo dítě, které by mělo jednoho rodiče upíra a druhého člověka. Upírem se tedy můžete buďto narodit (oba rodiče upíři) nebo se jím stát. Proměna probíhá tak, že pokud vás upír kousne a dá vám napít vlastní krve, zemřete a po pár dnech se probudíte jako nesmrtelný. Pokud vás upír kousne a nedá vám napít své krve, zemřete v bolestech a neproměníte se. Upíří krev lidem na chvíli propůjčí jejich "schopnosti", člověk bude omezenou dobu (maximálně jednu až dvě hodiny) o malinko silnější a rychlejší než ostatní lidé. Poslední, co byste měli vědět, je to, že upíří děti po narození rostou o něco rychleji než obyčejné lidské děti (v půl roce tedy mohou vypadat o rok starší, ve třech letech mohou vypadat na šest let a další). Nejsnadnější způsob, jak upíra zabít, je mu buďto oddělit hlavu od těla (a následně tělo okamžitě spálit) nebo mu vyrvat srdce z těla, když upíra střelíte do srdce nebo ho nějak probodnete, způsobí mu to pouze zranění, které se zahojí. Posledním způsobem, jak upíra zabít, je ho upálit a jeho spálené kosti poté rozdupat nebo je pohřbít na jiných místech (v minulosti už se stalo, že někdo našel ostatky upíra, sešil je k sobě a upír poté znovu ožil).

LIDÉ (LOVCI)

Lidé, jaké známe my. Technologicky vyspělí, inteligentní. Lidé se v Norwichu zabývají různými pracemi, od prostého číšníka v restauraci, po mechanika až lovce. A právě lovci dominují zdejší lidské rase. Lovci mají ve městě pár budov, kde trénují a taktéž cvičí novice, lovecký výcvik je tvrdý a ne každý ho vydrží, jsou i případy, kdy novic výcvik nepřežil. Právě novicové mají tvrdý denní režim a jejich učitelé je připravují na to nejhorší, na to co na ně může venku čekat. Výcvik trvá kolem tří až čtyř let, kdy se ke konci výcviku skládají zkoušky, při kterém musí nadcházející lovec zabít upíra, aby prokázal svým ,,kolegům", že je schopen zabít. Lovci ovládají celou jižní část města, své území mají ohraničené elektrickým plotem a ulice si hlídají. Pokud je nějaký z lovců pokousán upírem, prokazuje se mu ta čest zabít se sám, pro lidi je upíří kousnutí jako uštknutí od jedovatého hada, do krve se jim dostane jejich jed, který člověka poté pomalu v bolestech zabíjí. 

VLKODLACI

Nejdivočejší a nejnevypočitatelnější rasou jsou zajisté vlkodlaci. Mnozí z nich nerespektují pravidla, příkazy, autority, vyhledávají souboje a výzvy. Právě vlkodlaci vše většinou řeší silou, a až poté logikou. Na první pohled se však od lidí prakticky neřeší, ačkoliv ve společnosti díky své neurvalosti většinou nezapadají. I v lidské podobě však mají vlkodlaci lepší smysly než člověk, ne však na takové úrovni, jako starší upíři. Toto se týká i síly a rychlosti. Krom toho, v lidské podobě vlkodlaci mají zrychlenou regeneraci, rány se jim tedy hojí stejně rychle, jako upírům. Na rozdíl od nich však mohou nabrat jinou podobu, která je označovaná jako pravá. Druhá podoba, forma vlkodlaka, je vysoká přibližně dva a půl metru a jedná se o hybrida mezi vlkem, a člověkem. Samotná proměna trvá několik málo sekund, v závislosti na zkušenosti. V této formě získá tato rasa ohromný přínos do všech vlastností i smyslů. Samotná srst vlkodlaka se stává jakýmsi brněním, které je téměř nemožné proseknout či prostřelit lehkou zbraní, ztrácí však schopnost regenerace. Na druhou stranu, kvůli velikostem tlap sám vlkodlak může sotva používat nějakou lidskou zbraň. Jeho drápy však k zabíjení slouží více než dobře - drápy vlkodlaka jsou totiž neuvěřitelně ostré a pevné, a tak řežou ocel stejně snadno jako lidská těla. Síla vlkodlaka se odvíjí od čistoty krve. Původní vlkodlaci, přeměněni v laboratoři, nesou nejvíce zmutovanou krev, proto jsou nejsilnější. Tato divoká krev však podporuje jejich zvířecí touhy, potýkají se tak často s agresí, nezvladatelným chováním, či dokonce neuvěřitelnou krvežíznivostí, hlavně co se týká úplňku. Ve vlkodlaka se může změnit i člověk pokousaný jiným vlkodlakem. On sám však schopnosti nebude mít tak silné, a bude mít problém si udržet celistvou pravou podobu déle než pár minut. Ve vlkodlaka se člověk promění pouze v případě, pokud jím bude pokousán během úplňkové noci. Je vhodné také podotknout, že vlkodlaci se mohou změnit i částečně. V lidské podobě tak dokážou proměnit jen své ruce, hlavu, či dokonce špičky prstů. Někdy jim naroste ocas, či se objeví na pokožce chlupy. Když v těle vlkodlaka pumpuje adrenalin, může se tato částečná proměna projevit samovolně. Tato rasa se živí výhradně masem, často pouze syrovým. Mnoho z nich vyžaduje přímo lidské maso, není to však nutností. Maso upírů je pro svoji chuť nežádané. Co se týká krve vlkodlaků, ta je pro upíry nestravitelná. Už samotné napití jim způsobuje ochabnutí schopností, nevolnost a dokonce svalové křeče. Upíří kousnutí není pro tuto rasu smrtelné, a nelze vlkodlaka přeměnit na upíra, stejně jako upíra na vlkodlaka. Samotní vlkodlaci se nedožívají vysokého věku, díky mutacím. Maximální věk přesahuje sotva padesáti let. Jejich děti rostou podobně rychle jako děti upírů, mají však díky divoké krvi vysokou úmrtnost. Není možné, aby se vlkodlačí krev zkřížila s tou upírskou, je však možnost mít dítě s člověkem. Tento potomek ztrácí své vlkodlačí schopnosti, může se však u něj objevit anomálie částečné proměny, která je stálá. Vlkodlaka nelze zabít stříbrem, a díky své krvi je naprosto imunní vůči většině jedů a drog. Neproměněného jedince lze zastavit střelou do srdce či oddělením hlavy. Vlkodlaka v pravé podobě lze zabít pouze pomocí těžkých zbraní, či za použití velké síly. Je možnost je však zranit a přinutit je k ústupu - jejich nejslabším místem jsou oči a čenich. Původnímu, čistému vlkodlakovi, je důležité oddělit po smrti hlavu od těla, neboť při úplňku tak může opět povstat.

NEHRATELNÉ RASY:

WENDIGO

Stvoření, které vzniklo kvůli upířímu jedu, neboli upíří proměně, která se nepovedla. Člověk byl pokousán upírem, který mu nabídl svou krev a chtěl ho proměnit, ovšem jed špatně účinkoval na tělo a proměna se nepovedla, jed se dostal k mozku, se kterým se nesnesl a to způsobilo nepříjemný otok mozku a změnu osobnosti. Wendigo pociťuje jen jedno - hlad, a tudíž má neustálou potřebu lovit. Wendiga se s lovem hodně liší od ostatních zvířat nebo tvorů, hladové zvíře svou kořist zabije a poté požírá, Wendiga potřebují pocit živého těla, svou oběť tedy uloví, nejlépe omráčí a odtáhnou do svého úkrytu (většinou se jedná o jeskyně) kde následně svůj úlovek pojídají. Jsou to chytrá stvoření a tak vědí, co sežrat jako první, aby jim oběť okamžitě nezemřela. Oběť většinou umírá na vykrvácení, celou dobu tak cítí, jak Wendigo žere. Jakmile oběť zemře, Wendigo přestane žrát a o mrtvolu už nejeví zájem. Takto se také pozná výskyt Wendiga - okolí zapáchá rozkladem. Wendiga loví vše živé - od malé zvěře, po tu větší až si troufnou nejen na člověka, ale také upíra. Většinou se tahle stvoření zdržují v horách, ale jsou i případy, kdy se zatoulali do lesů a okolí města (do samotného města si ale netroufnou). Wendiga mají normální smysly jako člověk - vidí, cítí, slyší, fyzická zdatnost je naopak podobná té upíří - rychlost spojená s ohromnou mrštností. Wendiga jsou vysoká v průměru 2,5 metru, jejich tělo je vyhublé a kůže je sotva potažená přes kosti, i přesto je kůže (pokud nepočítáme zuby ostré jako břitvy) jejich ochrana, kůži mají silnou a jen tak skrze ní nic neprojde. Kůže je zbarvená většinou podle ročního období, přes jaro a léto je tmavě šedá, kdežto na podzim a zimu se kůže barví do čistě bílého odstínu. Wendiga se dají zabít hodně těžce, tato stvoření nezastrašíte ničím jiným než ohněm, a také je ohněm zabijete. Jejich kůže je odolná proti jakýmkoliv střelám a dalším ranám, ale oheň skrze ní projde snadno. Abyste Wendigo zabili, musíte ho nejprve polapit a poté nechat spálit, ohněm ho od sebe pouze odlákáte.

PRÁZDNÍ

Při vytvoření genu vlkodlaků byla mnoha pokusným subjektům vpravena do těla až příliš velká dávka. Takto zmutovaný vlkodlak se již nedokázal proměnit zpět do své lidské podoby a co hůře, jejich psychika byla zcela ovládnutá tou zvířecí. Prázdní jsou tedy typem vlkodlaků ve své pravé podobě, neschopni se změnit zpět, kteří se neřídí rozumem, ale pouze svými pudy. Ukrývají se většinou v lesích, kde loví zvěř či příliš odvážné návštěvníky. Jsou vcelku plaší, málokdy zaútočí na skupinku čítající tři a více jedinců. Lze jej zastrašit hlukem, ohněm či dokonce očním kontaktem. To však rozhodně neznamená, že se neumí bránit či se naštvat. Naopak, prázdný je jeden z nejděsivějších protivníků, kterého lze potkat. Jeho síla je totiž dokonce ještě větší, než původních vlkodlaků, je tedy silnější, než alfy smečky. Mají také identické vlastnosti, co se týká například ostrosti drápů či odolnosti srsti. Prázdného lze vyprovokovat k útoku jednoduše. Stačí k tomu i pár kapek krve, kterou cítí toto monstrum i na velikou dálku. K útoku lze vyprovokovat prázdného i strachem či útěkem od něj, kde vycítí svoji šanci. Ohledně prázdných platí také jedno důležité pravidlo - nikdy se s ním nesnažte bojovat v lese. Právě lesy zná mnohem lépe než kdokoliv jiný, a může mít u sebe podporu ze strany vlků, které většinou vede právě on. Pokud oběť přežije kousnutí prázdného, začne na ni okamžitě působit vlkodlačí gen a stane se tak také vlkodlakem, nehledě na to, zdali je úplněk, či ne. Naštěstí, počet prázdných se odhaduje jen na několik málo jedinců, je tedy velmi obtížné na nějakého narazit.