Jméno a příjmení: 

Raphael Gibson

Pohlaví: 

Muž

Věk: 

34 let

Povolání: 

Lovec / Osobní fitness trenér

Rodina: 

Edwin Gibson - Otec, u kterého si Raphael nepamatuje že by kdy snad dělal cokoliv jiného kromě lovu. Děti neměly jinou možnost než jít v jeho stopách a dlouhá léta si neuvědomovaly, že možná kdysi měly i jinou možnost. Zemřel, když Raphaelovi a Janet bylo osmnáct.

Janet Gibson - Vlastně nebyla jen sestra, nýbrž Raphaelovo dvojče. Dokonce o pár minut starší, ale jejího bratra ochranitelské pudy vůči děvčeti nikdy nepřešly. Což ji neuvěřitelně rozčilovalo. Stejně jako její otec a bratr, i ona byla lovkyní, aniž by si svůj osud mohla vybrat. S Raphaelem tvořili tým. Když její bratr začal po otcově smrti lovu pochybovat a chtěl se věnovat něčemu jinému, přestat s tím, k čemu byli oba dva donuceni, bránila se takové myšlence. Chtěla lovit celý život a chtěla také, aby Raphael lovil s ní. Bylo jí 23, když v rámci jednoho nevydařeného lovu zemřela. Od té doby Raphael už nikdy nepřemýšlel o tom, že by s lovem seknul.

Laurette Gibson, rozená Coste - Jakožto matka hrála v životě svých dvou dětí méně významnou roli. Nebyla lovkyně, byla to prostá účetní. Možná ji jejich otec někdy opravdu miloval, ale dvojčata si to už nepamatovala. Jen párkrát pronesla nějaké námitky na lov, kterému se její děti věnovaly, ale nikdy se nesnažila jim v tom příliš bránit. O její slaboduchosti se dvojčata dozvěděla až po smrti otce a poté, co ztratila i jedinou dceru, se z ní stala pouze lidská schránka se zbytkem duše a vědomí. Poté, co přestala mluvit a jíst, se o ni Raphael ještě asi rok a půl staral doma, než se rozhodl přeložit ji do péče jiným. Při stěhování do Kanady jí zařídil místo v pečovatelském centru a snaží se ji navštěvovat s největší možnou pravidelností.

Povaha: 

Ve dne sympatický muž v těch svých pravděpodobně nejlepších letech - společenský, věčně rozesmátý s trochu sarkastickým smyslem pro humor, s dobrou a zajímavou prací, která ho baví a peněz za ni dostane přesně tolik, co potřebuje a jen něco málo navíc. Po nocích krvežíznivý lovec, jehož kořistí jsou ještě krvežíznivější bytosti.

Lovit se učil už od útlého věku, stejně jako jeho sestra. Jejich otec byl samotářský, a tak veškeré lovy pořádal sám nebo s jediným přítelem, kterého měl. Na první skutečný lov vzal své děti, když jim bylo jedenáct. Základy tohoto umění Raphaelovi dal právě on, ačkoliv se ho o to nikdy neprosil. Za svůj docela krátký život přemýšlel několikrát, že by s lovem sekl, hlavně po smrti otce, kdy ho už nic nenutilo dál se věnovat tomu zvláštnímu zaměstnání, ale po zabití jeho milované sestry, která tu pro něj byla od prvního dne, co se ocitl na světě, se rozhodl, že těm zpropadeným pijavicím neodpustí tak jednoduše.

Na první pohled by však člověk neřekl, že tenhle muž může být něčím zvláštní. To je také účel. Nemá problém mluvit s lidmi, společnost má docela rád, vždycky byl spíše extrovert.

Má rád, když ho lidé poslouchají, když se dostane do centra dění nebo když se pozornost upne na něj. Je trochu egocentrický, co si budeme povídat. Jako správný muž má rád ženské a umí se k nim chovat, což většinou dokážou ocenit. Možná není úplně vztahový typ... Sporty jsou jeho vášní, bude to už skoro deset let, co se rozhodl věnovat se trénování druhých a sám se od té doby v oboru snaží zdokonalovat stále více a více, věnuje tomu veškerý čas, který mu nebere lov. Své práci rozumí, trénuje muže i ženy různého věku a osobních zkušeností má až až. Netráví ovšem čas jenom ve fitku. Rád si zaběhá, zavzpomíná na domov - Ameriku - při hře fotbalu, kdysi boxoval, nemá problém s plaváním delších vzdáleností a s přáteli si rád zahraje volejbal.

Co se jeho druhé práce týče, zkušenosti mu nechybí. Vlastně, zatímco trénování je spíše placený koníček, lov je jeho skutečným zaměstnáním, jeho prioritou. Z Ameriky do Kanady se přestěhoval díky svému kamarádovi, který se lovu taktéž věnoval. Tvořili dobrý tým, protože lepšího stopaře zatím ještě nepotkal. Zemřel jen pár let zpátky. O lovecké organizaci Raphael věděl již od otce, ale žili příliš daleko, jeho otec byl samotář a po jeho smrti si s Janet vystačili. Když si má vybrat mezi lovem a čímkoliv jiným, je lov vždycky na prvním místě a je jedno, jestli se jedná o trénování, zábavu nebo ženskou. Je to už spíše povinnost, dávat lovu přednost před čímkoliv. Baví ho, protože má smysl pro něj i pro miliony dalších. Má pocit, že s každým zabitým upírem udělal další dobrý skutek, k čemuž dopomáhá i osobní zkušenosti se ztrátou blízkých právě rukou těch krvežíznivých bytostí. Jen těžko překousl fakt, že místní Stínolovci s jedním místním klanem navázali příměří. Nezbývá mu, než ho dodržovat, ale pochybuje, že by vydrželo. Specializuje se na boj na blízko. Střelné zbraně moc nevyužívá, je spíše na ty trochu staromódní způsoby - nože a dýky. Příliš nových věcí nezkouší, i když by možná měl. Společně ale se svojí fyzickou silou, částečně vrozenou, z větší části vypracovanou, mají jeho metody velký úspěch a většina zranění se zahojí. Zbyde po nich jen další jizvička, jedna z tisíce malých i velkých po celém jeho těle.

Odmítá propadat melancholii či smutku. Vzteku se někdy neubrání, ale to nejspíš jen patří k mužům. Ztratil otce, kterého obdivoval, sestru, kterou miloval a spoustu přátel. Snaží se nenechat ostatní lovce, aby mu příliš přirostli k srdci, protože strach ze ztráty je v něm někde zakořeněný. A to se nevyděsí zrovna snadno. Prošel ve svém životě několika vztahy, kratšími, dlouhodobějšími i těmi na pár nocí. Zatím však nemá potřebu se příliš usazovat nebo dokonce zakládat rodinu. Nedokáže si představit, že by se měl někdy oženit a mít děti. Znamenalo by to nadobro skončit s lovem, protože to poslední, co by chtěl pro svoji rodinu je, aby skončila tak, jako skončil on s Janet. Žít v neustálém strachu a nebezpečí... Nebo možná jen nepotkal tu pravou, za kterou by všechen ten risk stál? Kdo ví. S takovými věcmi se v pečovatelském centru svěřuje své matce, jelikož od smrti Janet nepromluvila. Vlastně ani neví, jestli ho slyší, jestli ho poznává... Není však schopný přestat ji navštěvovat a vykašlat se na ni. Vždy, když odchází, musí se jí omluvit, protože neví, jestli se za ní opravdu zastaví příště. Je lovec. A lovci nikdy neví, co bude druhý den.

Založeno 16. 3. 2018
Všechna práva vyhrazena 2018
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky