Povaha:

Kdyby jsi dokázala Merrit na svou minulost vzpomenout potom, co se probudila pár dní po její přeměně, tak by mohla o sobě říct více věcí.

Jenže taková bohužel byla pravda.

Byl asi třetí den, kdy se probudila. Nevěděla, kde je a ani jak se jmenuje. V podstatě jsi nemohla na nic vzpomenout. Jen jedno věděla. Že už není člověk. Nevěděla, jak ten pocit popsat, že už není věc, co dýchá a potřebuje k životu teplé jídlo.

Věděla jen to, že měla neukojitelný hlad hned potom, co se pořádně rozkoukala.

Jenže místo, aby šla ukojit svůj hlad, tak se rozběhla více do temné uličky,ve které se probudila.

Své první dny upířího života strávila, zalezla za popelnicemi, žižnicí po kapce krve.

Mohla si za to, ale sama. Nechtěla lovit lidí a pít jejich krev. Bylo jí to proti srsti.

Jednoho dne plného neskutečným trápením se u ní objevil osoba zahalená stíny.

Byla vyčerpaná, ale po zjevení záhadného stínu měla i strach. Pamatuje si, že na něho syčela, jak smyslů zbavená, ale ihned poté na to z nedostatku krve, omdlela.

Teď kdyby nám tím přemýšlela, tak by vám dokázala popsat jen, že když byla mimo cítila v hrdle tekutinu, po které celé ty dny prahla.

Od té doby s tou osobou cestovala. Po jejím omdlení se objevila u něho doma a tam se začala učit více o upírech. Snažila se naučit ovládat svůj hlad, ale kvůli tomu, jak byla ještě mladá, tak to bylo hodně těžký.

Začala samu sebe poznávat a pár roků na to už začala svojí povahu vnímat více.

S osobou, který se jí představil pod jménem Lee, se hodně spřátelila. V podstatě ho brala jako rodinu.

Byl taky upír, ale na volné noze, jak ji několikrát říkal.

V té době byla šťastná, plná energie a smála se každému příběhu, který jí Lee vyprávěl. Každý den jí dával lidskou krev ze sáčku, snažil se aby sama nevycházela z domu a staral se o ní, jak nejlépe uměl.

Jenže hezké chvíle skončily když jednoho dne Lee přišel domů s vážnými zraněními. Na ten den si bude pamatovat do svého konce. Byl celý od krve, ale nebyla cizí nýbrž jeho vlastní. S velkými obtížemi se posadil na pohovku, která byla uprostřed místnosti. Když se mu snažila pomoct tak ji od sebe odstrkoval se slovy, že bude v pořadku, ale ona věděla že nebude i když to byl upír. Poté ji chytil za její ruce a vážně se jí podíval do očí. S vážným pohledem ji říkal, aby utekla a šla do klanu jménem Carpe Noctem, tam jí prý ochrání.

Po dokončení jeho věty se ode dveří ozvala silná rána a pak další. Lee i ona s sebou překvapeně trhli a poté začal zraněný upír nadávat.

Nakonec se na ní s úsměvem podíval a řekl slova, který jsi bude do své smrti pamatovat.

,, Hodně štěstí, Merrit."

To bylo úplně poprvé, co chtěla brečet. Pak jsi jenom pamatuje, že se rozeběhla k oknu a skočila. Nechala tam Leeho napospas své vlastní smrti.

Od té doby se hodně změnila. Jméno Merrit jsi nechala, ale její vnitřní pocity, jako kdyby zamrzli na led. Její tvář byla kamennější a pohled ledovější.

Nenechá se ničím vykolejit a všechno řeší s klidem. Uvnitř ní se neskrývá šílený psychopat. Na to,jak je mladá v upířím světě, je překvapivě nejklidnější osoba.

Je těžké ji naštvat, ale pár jedincům se ti už podařilo a nedopadly dobře.

Bojovat se naučila s Leem, takže v boji je dobrá.