Povaha

"Jsem pouhým... ptákem boha Herma. Odevzdáním svých křídel... spojím nebesa se zemí."

Lucian byl dítě ulice, vždy na okraji společnosti. Odmala se živil krádežemi, ať už jídla, či dokonce aut. Bohužel pro něj, už v útlém věku ukradl auto někomu, komu se běžná společnost díky strachu obloukem vyhýbala. Upířím monarchům, kteří si přirozeně dopřávali nejvyššího luxusu. Není divu, že byl mladík brzy chycen. A chovali se k němu... Jako k zvířeti. Stal se experimentem, co vlastně dětská dušička může vydržet. Předhazovali mu pečené lidské maso, každý den byl plný mučení, nadávek, lámání jeho psyché. Není divu, že jeho tělo je zjizvené tak, že kůže připomíná špatně sešitou vycpanou hračku. Po několika dlouhých měsících, ne-li letech, je však jejich zábava přestala bavit. A jelikož na vychrtlé, polámané dítě, potřísněné krví, vymlácenými zuby a kůží tak zhmožděnou, že nešla poznat ani její barva, sotva měl nějaký upír chuť, vyhodili jej jednoduše do kontejneru. Mladíkovi se však povedlo přežít, a po fyzické stránce se postupem času zcela uzdravil. Po té duševní... Už však nikdy.

"Cožpak jsi slepý? Nevidíš?! Však prší! Prší krev!"

Morální hodnoty? Lidskost? Jednota a spolupráce? Ne. Tomuto lovci jsou všechny tyto pojmy zcela lhostejné. Neváží si lidského života, koneckonců, kráčí v krvavých šlépějích. Riskuje, jako by se snažil

sám dokázat, jak moc je ještě naživu. A společností je samozřejmě označován jako šílený, nejen díky činům, ale také díky jeho slovům. Mnohdy se zdá, že mluví nesmyslně. To podtrhuje jeho vzezření. Pomalovaná tvář a prazvláštní gestikulace, ba i pohyb tohoto individua působí zvláštně, děsivě. Ačkoliv je členem organizace, je na jejím okraji. Většinou pracuje sám. Není se moc co divit, Lucian je nebezpečný jak pro upíry, tak i pro lidi. Není neobvyklé, že v jeho přítomnosti často umírají nevinní. Navzdory šílenství a chaosu, který kolem sebe šíří, je úspěšný. Těžko totiž lze předvídat jeho tahy. Není možné přesně určit, co přesně udělá, a nevypočítatelnost je snad jeho nejděsivější vlastnost. Díky své minulosti má Lucian poněkud pokroucený humor. Mnozí ho označují za obráceného wendiga. I tento lovec má touhu hrát si se svou obětí, dokud dýchá. On však nečerpá její život, ale baví ho sledovat snahu vzdorovat smrti. Mnohdy je krvežíznivý, a svoji touhu roznášet bolest často aplikuje i na sobě samém. Aby toho nebylo málo, u tohoto šílence je bizardní ještě jedna věc. K jeho přítomnosti se z nějakého nepochopitelného důvodu slézají všechny kočky z okolí.