Povaha: 

Něžné rysy, hebká pleť, jemná tvářička, sametové hnědé vlásky a nevinně pomrkávající modrá očička - personifikovaná nevinnost ve své nejkrásnější formě. Co se však skrývá pod touto okouzlující skořápkou, zdaleka neodpovídá tomu, co vidíte na povrchu. Téměř tři sta let stará upírka, nemá nic společného s oním malým děvčátkem ze špinavých uliček Paříže, které sedávalo ve stínu chrámu Matky Boží a prosilo kolemjdoucí o kousek chleba - ne. Proměna Evelyninu povahu zcela zdeformovala a luxus, který jí byl vzápětí dopřán, už dílo jen dokončil. Evelyn si potrpí na pohodlí. Šlapat někam pěšky? V žádném případě. Lovit lidi? Zbytečná námaha a velmi nevkusný sport k tomu. Velkou péči věnuje také úrovni svého života. Luxusní apartmány, elegantní šatník - téměř zcela složený z kousků na zakázku, neb dětská móda se velmi příčí jejímu vkusu -, drahé vozy a pravidelné honosné večeře pro úzký kruh vybrané společnosti. Tyto věci Evelyn vystihují pravděpodobně nejvíc.

Patří k těm upírům, považujícím se za nadřazené vůči lidem. Dokonce natolik, že s nimi teatrálně odkítá veškerý fyzický kontakt. Krev pije jedině z míšeňského porcelánu či broušeného skla, krmení se přímo na člověku považuje za barbarství - Kdo ví, kde se to válelo předtím, než do toho jeden zasekl tesáky. Tady se velmi rozchází se svou stvořitelkou. Ta je přesvědčená, že lidské bytosti jsou upírům rovnocenné a jako s takovými by s nimi mělo být jednáno - Není divu že jí nikdo pořádně nebere vážně. I přes tuhle její pošetilost na ní Evelyn nedá dopustit. Konec konců, byla to právě Marion, kdo napůl vysátou Evelyn vyškubla tehdy prakticky neovladatelnému Peremu zpod tesáků a dala jí možnost začít nový život. Lepší život.